Epocha neliberální demokracie

Západní státy si daly za cíl šířit demokratické myšlenky do celého světa. Nechme dnes stranou způsob, jakým toho dosahují, protože to je téma na samostatný text. Cílem dnešních řádků je upozornit na fakt, že ne vše, co je označováno jako demokratické, je zárukou svobody a rovných práv. Jinými slovy, říct o nějaké zemi, že je demokratická, ještě neznamená, že je též liberální. Krásně a jednoduše to vyjadřuje označení „neliberální demokracie“, které poprvé použil americký politolog indického původu Fareed Zakaria. Země s tímto politickým stavem se vyznačuje několika typickými znaky: 1) Zpravidla se jedná o mladou demokracii, která právě prošla tranzicí z totalitního režimu. 2) Existuje zde politická svoboda ve smyslu přítomnosti několika politických stran. 3) Strana, která je u moci, je ovšem zpravidla neliberální – ačkoliv zaručuje politické svobody, odsouvá a potlačuje svobody občanské, kromě jiného svobodu projevu nebo svobodu se shromažďovat či právo na soukromý majetek. 4) Neliberální demokracie, kterou můžeme označit také nezralá demokracie
je zpravidla reprezentována postavou silného a charizmatického vůdce. Svou pozici posiluje tradičním prohlášením, že je hlasem lidu, který si ho vyvolil. Jediný vůdce ovšem zavání mnohem víc totalitou, než demokracií, souhlasíte? A kde jsou liberální právo takto „elegantně“ potlačována? Nemusíme pro příklad chodit daleko, vzpomeňme našeho souseda za vlády Mečiara. A co se podívat ještě blíž… nesklouzává náš prezident též do této škatulky?

(Visited 17 times, 1 visits today)